Zrádné dohadné položky

Dohadné položky slouží k zaúčtování nákladů a výnosů do správného období. Náklady a výnosy je totiž třeba zanést do účetnictví v tom období, se kterým věcně a časově souvisí. Pokud tedy účetní jednotka obdrží fakturu pozdě (až po období, se kterým věcně a časově souvisí), je třeba použít právě dohadné položky, aby byl dodržen aktuální princip. Dohadné položky používáme tehdy, když známe období a účel, avšak potřebujeme odhadnout jejich výši. Pokud bychom znali i výši, nejednalo by se o dohadné položky, ale o časové rozlišení.

Je účtování dohadných položek stejné pro účetnictví i daňovou evidenci?

Vede-li podnikatelský subjekt účetnictví, vychází jeho hospodářský výsledek z rozdílu mezi výnosy a náklady. Pokud tedy byla vystavena faktura za služby, která nebyla v daném účetním období zaplacena, bude tento výnos i tak součástí hospodářského výsledku za zmíněné účetní období. Zákon o účetnictví totiž říká, že náklady a výnosy musí být zaúčtovány v účetním období bez ohledu na to, zda byly uhrazeny.

Oproti tomu základ daně u podnikatelského subjektu vedoucího daňovou evidenci se určuje jako rozdíl mezi příjmy a výdaji. Ta samá faktura by se tedy projevila v základu daně až dnem jejího zaplacení.

 

Co když se jedná o cizí měnu?

Dle Interpretace I-18 vydané Národní účetní radou je stanoveno, že závazky či pohledávky v cizí měně není možné účtovat v budoucích či odhadnutých kurzech. Účetní jednotky si běžně v interních směrnicích určují kurz, který budou pro účtování v cizí měně používat. Tento princip funguje stejně i u přepočtu dohadných položek. Pro bližší informace o problematice dohadných položek v cizí měně si projděte přímo Interpretaci I-18.

« zpět na přehled novinek