Dlouhodobý hmotný majetek je pro potřeby účetnictví zakotven v § 19 odst. 7 a 8, § 24 až § 30 zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb., v ustanoveních § 7 a § 56 prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb. a v Českém účetním standardu č. 013.
Legislativa pro potřeby účetnictví definuje jako dlouhodobý hmotný majetek takový majetek, jehož doba použitelnosti je delší než jeden rok a jeho cena převyšuje 40 000 Kč. Výjimku pro posuzování dlouhodobého majetku tvoří pozemky a stavby, které jsou hmotným majetkem vždy bez ohledu na výši jejich ocenění.
Do dlouhodobého majetku proto například patří již zmíněné stavby a pozemky, zvířecí stáda a tažná zvířata, pěstitelské celky a další majetek splňující výše uvedené podmínky.
Pro ocenění dlouhodobého majetku hraje roli druh nabytí. Z tohoto pohledu může být majetek nabyt nákupem, darováním nebo vlastní výrobou.
Při nákupu majetku se jeho ocenění určí na základě pořizovací ceny. Jestliže byl majetek získán bezúplatným darováním, pak se oceňuje reprodukční cenou. Třetí možností je produkce majetku vlastní činností, kdy se majetek ocení ke dni jeho výroby či vzniku.
Základním principem dlouhodobého majetku, který se promítá i do účetnictví, je jeho dlouhodobé využívání a nikoliv okamžitá spotřeba. Z tohoto pohledu nelze dlouhodobý majetek v době pořízení evidovat jako náklad v celé pořizovací hodnotě. Na místo toho se náklady za pořízení dlouhodobého majetku postupně umořují pomocí účetních odpisů. Ty vyjadřují opotřebení majetku v průběhu jeho užívání či působením času.
Povinností každé účetní jednotky je sestavení odpisového plánu, podle kterého bude odpis majetku realizován. Z odpisového plánu se zároveň určí doba odpisování i měsíční výše odepsaných nákladů.
Po odepsání majetku, tedy vyrovnání pořizovací ceny s hodnotou oprávek, končí z pohledu účetnictví životnost majetku a tento dlouhodobý majetek je vyřazen.