Nejprve je důležité správně definovat cestovní službu. Dle zákona se cestovní službou rozumí poskytnutí kombinace služeb cestovního ruchu, a popřípadě zboží, nakoupených od jiných osob povinných k dani.
Pro účely DPH je taková kombinace služeb cestovního ruchu (včetně případného zboží) považována za jedinou službu poskytnutou zákazníkovi.
Za poskytnutí cestovní služby se považuje i poskytnutí jedné nakoupené služby dopravy osob nebo služby ubytování.
Za samostatnou službu cestovního ruchu se tak považuje pouze nakoupená doprava osob nebo služba ubytování, jiné nakoupené služby se považují za služby cestovního ruchu pouze v případech, kdy jsou poskytovány společně s nakoupenou službou ubytování nebo dopravy osob.
Pokud tedy budete například pořádat zájezd do divadla a kromě vstupenek budete v rámci služby zajišťovat i dopravu autobusem, potom se jedná o službu cestovního ruchu, včetně zakoupených vstupenek.
Zde je opět nutné použít definici zákona, který říká, že základem daně je přirážka plátce, který poskytuje cestovní službu, snížená o daň z přirážky. Přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou má jako úplatu obdržet plátce za poskytnutou cestovní službu a součtem částek, které má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob. Jestliže je rozdíl nulový nebo záporný, je základem daně nula.
Do propočtu přirážky se započítávají nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží, pokud jsou poskytnuty zákazníkovi k jeho přímému využití (jako ubytování, doprava, stravování, cestovní pojištění, vstupenky na představení apod). Poskytovatel však za tyto nakoupené služby nemá nárok na odpočet daně.
Pokud by se jednalo o vlastní služby, například ubytování ve vlastním ubytovacím zařízení, uplatňuje se daň na tyto služby ve standardním režimu.
« zpět na přehled novinek